Po čem muži touží

Dostavilo se nedělní odpoledne a my jsme vyhlíželi vysoké letní teploty, které panovaly ještě předminulého dne. Marně. Najednou udeřil podzim takovou silou, že se nám to až věřit nechtělo. A to máme večer doprovázet klienty DSJ do kina. A zrovna jedou dvě várky, takže při čekání, než se řidič otočí a přijede pro zbylé klienty, pěkně nám venku vymrznou. A aby toho nebylo málo, poprchává. No, snad to nějak všichni zvládneme.

Byly jsme čtyři doprovodky – KatkaK, PavlínaP, JanaŠ a já. Naorganizovaly jsme si to tak, že dvě z nás přijedou před kino dřív, aby se postaraly o první várku klientů a druhé dvě o něco později, až na várku druhou. Bylo zbytečné, abychom tam byly všechny čtyři celou dobu. První dvojice pak odjede domů hned po kině a druhá se postará o hladký odjezd klientů. Takže jsem Janu nabírala do auta před půl sedmou a před kino jsme přijely přesně v momentě, kdy se tady ukázala i dodávka z DSJ. Když nám řidič Jirka otevřel její útroby, vyjela ven jen Alice. Zbylých pět klientů už bylo v sále. Původně mělo být klientů sedm, ale jedna klientka musela svoji účast odříct, takže jich bylo nakonec jen šest. I to se někdy stává, RS je nevyzpytatelná a nikdy nevíte, kdy vás vyřadí z provozu.

Ujaly jsme se s Janou Alice a vykročily jsme na bezbariérový nájezd před kinem. Jenže ouha. Před nedávnem tu proběhl nějaký výkop, který byl zatím jen zasypán štěrkem a hromádka dlažebních kostek čekala složená opodál. Bohužel přímo na kraji bezbariérového příjezdu. A jelikož jsme se s Janou potýkaly s el. vozíkem větších rozměrů, měly jsme co dělat, aby nám klientka kvůli hromádce kostek nespadla z nájezdu dolů. Vlastně už příjezd k němu od parkoviště byl problematický – nějak se nám nedařilo překonat onu zasypanou štěrkovou část. Motor vozíku jel na plné obrátky a přední kolečka vyhlubovala ve štěrku čím dál větší díru. Poskakovaly jsme s Janou kolem a snažily se vozík vyprostit. V tom se z davu před kinem čekajících lidí vynořili dva statní muži a vozík nám pomohli přemístit na nájezd. Tímto jim posílám naše veliké PODĚKOVÁNÍ. Takže první dobrodružství jsme měly za sebou a doufaly jsme, že bylo i poslední. V sále na nás čekali seřazení před první řadou vedle sebe jak na bidýlku zbylí klienti a Katka s Pavlínou. Uvaděč nás upozornil, že bude nejspíš plno, takže budeme muset klienty rozmístit po stranách sálu, což se nakonec opravdu stalo. A už se v sále stmívá, i doprovodky zaujímají pozice na sedadlech a jde se na to. Reklamy a už to jede – česká komedie Po čem muži touží.

Jsme zabraní do filmu a najednou slyšíme, jak prudký déšť bubnuje do střechy kina. To teda bude nakládka do auta, snad nám klienti nepromoknou na kost. No, kino ještě nekončí, tak snad se živly stihnou umoudřit.

Po plátně plují závěrečné titulky, ale diváci nečekají a ještě za tmy opouštějí sál. My musíme ještě chvíli zůstat na svých místech, abychom se s nimi nestrkali. Pavlína s Katkou odcházejí a my s Janou připravujeme klienty ke dveřím kina. Živly už sice tolik neběsní, ale stále ještě docela slušně prší. Snažíme se klienty dostat do auta co nejrychleji a čekajícím půjčujeme deštníky. S radostí zjišťuji, že jednoho klienta na mechanickém vozíku tlačí úplně cizí pán. Je to ten, co nám před kinem pomáhal s Alicí? Nevím a asi se to nikdy nedozvím, ale je to velice milé, že někdo takhle nezištně pomůže.

Ač se to zdálo téměř nemožné, jelikož bylo dost velkých elektrických vozíků, které zabírají hodně místa, řidič Jirka vmáčknul do auta všechny klienty. Bylo to sice o prsa korejské ženy, ale dokázal to. Jupí, nikdo tu nebude skoro půl hodiny na dešti mrznout, všichni jsou v suchu.

S Janou se loučíme a odcházíme k našemu vozu. Kino bylo fajn.

MarcelaS

Fotky ZDE