„Vycházka do ZOO“

doprovod klientů DsJ (7dob.)

FL: Člověk fakt nikdy neví… Dlouho jsem stála před vchodem do ZOO sama a dumala, jestli jsem si náhodou nespletla den (poslední dobou by to už nebylo nic neobvyklého). Přijeli první klienti z DsJ a s nimi dvě studentky-praktikantky. Lukáš otočil auto, vyrazil pro druhou várku a já začala propadat panice – bylo nás zoufale málo! Za chvíli přichvátala Lenka s napuchlou nohou narvanou do sandálu, odstavila kolo a statečně vyčkávala se mnou věcí příštích. Když přijel Lukáš s dalšími výletníky, vyskočily z auta i další studentky a rázem nás bylo víc něž dost. Lenka si viditelně oddechla a odjela domů, léčit svůj pochroumaný kotník. Já se ujala Evičky a vyrazily jsme vstříc dobrodružství – mám totiž vzácnou schopnost zabloudit kdekoli, byť by cesta byla (a to tedy byla!) lemována směrovkami po obou stranách!! Jakmile jsme při první zastávce ztratily z dohledu skupinu ostatních, které Lukáš vedl na prohlídku safari, už jsme je prostě nenašly. Naštěstí to Evě nevadilo, užívaly jsme si stínu, posedávaly před výběhy šelem a trochu si i „zasaunovaly“ ve vodním světě. I na safari nakonec došlo, takže jsme nepřišly ani o žirafy, zebry či nosorožce. Když se blížila druhá hodina a já musela odejít do školy, měly jsme toho obě tak „akorát“, ale myslím, že jsme byly obě i spokojené. A to jsem při putování za africkou zvířenou nečekaně narazila i na svoji bývalou spolužačku z devítiletky, která tu pracuje v jakési kanceláři. Tak prosím – mám to za rohem a neviděly jsme se snad patnáct let!